21.11.2013 Návrat k studánce J.Wolkera
Tentokrát jsme zvolili cestu autobusem našich indiánů poněkud delší. Na začátku nás nepřekvapil drobný déšť a během 40 minut v autobuse pršet přestávalo. Dojeli jsme do Dolan a nedaleko Kartouzky jsme vystoupili a začali hledat cestu. Cesta byla opravdu náročná a kopec prověřil připravenost našich indiánů. I ti nejotrlejší časem zavřeli papulky a pochodovali směr vrchol. Těsně před vrcholem odbočka ke studánce, v podobě naučné stezky, směrovala k našemu cíli. Děti se cestou drželi správné značky, poznávali dřeviny a učili se dalším indiánským dovednostem.
Studánku jsme konečně našli, cestou ještě hráli pár her a trošku nás zklamala podoba naší očekávané studánky. Přímo u ní není žádné značení, schody k ní byly zpustošené a pobořené, zábradlí vyvrácené a u samotné studánky se propadala podlaha před ní a voda v ní byla tak hluboko, že jsme si vodu ani nemohli nabrat. Bohužel je vše ve vlhkém lese a trpí. Naštěstí nebylo vidět, že by se na zkáze podepsal i vandal. Jsou zde připravené i posezení na letní měsíce, ale i to by potřebovalo obnovit.
U studánky jsme se tedy moc nezdrželi a šli jsme k altánku, kde se měl vařit čaj a hrát hry. Bohužel jako vždy byl časový plán překročen a s již rozsvícenýma baterkama jsme pelášili na autobus směrem zpátky. Dvě hodiny čistého výletu byly pryč jako nic. Jednou snad konečně uděláme výlet na celý den, abychom někam došli a přitom si i něco zahráli.
Cestou domů přes Olomouc už někteří pomalovaní indiáni usínali a budili je jen blesky fotoaparátů, kteří lovili jejich duši do fotoalba. A kdo, že to s námi tentokrát byl ?
Kubík D.
Šárka
Pavla
Anička
Míša
Linda
Tomáš
Patrik
Adam
Pepa
Viktor